Zase ten violoncellista

Muž s pouzdrem na violoncello jel zase vlakem ve 23:52. Spal už od první stanice, jako minule, s jednou rukou položenou na pouzdře, jako by bez něj mohl odjet. Viděla jsem ho už čtyřikrát a nikdy jsem ho neviděla vzhůru. Rozhodla jsem se, že nechci vědět, kde hraje. Některé stálé tváře je lepší nechat být, jako počasí.